Osud

Je to osud nebo ne?

Když na začátku to bylo tak nevinné.

Každý jinou představu o pátku jsme měli,

s kamarády bavit jsme se jenom chtěli.


Na squashi potrápil jsem svoji levačku

a těšil se na saunu a koupačku J

Až ve vířivce se vše změnilo,

potom co krásné stvoření k nám do vody sestoupilo.


Ikdyž hned zavřela svá krásná očka,

zkoumali jsme, jaká je to kočka.

Podíval jsem se na její spící tvář,

snad zdálo se mi, že nad ní vidím svatozář.

Když z vířivky odcházela,

úsměv na tvářích pořád měla.


Celý večer na sebe měl jsem zlost,

Já vůl! Nechám odejít tak pěknou kost! J

Kámoš utvrdil mne, že byl to osud.

Já tomu nevěřil a chtěl se vsadit o sud.


Večer pro nás ještě nekončil,

když v jednom baru jsem se s lidmi rozloučil.

K diskotéce nás pak vezla Dagmar

a dlouhý spánek přišel nazmar.


Uvnitř vidím její tvář,

nad ní zase svatozář.

Kamarádka nás dva pak seznámila

a už zase dál jen pila.


Co potom všem dál se dělo,

Osudem prý zavánělo.

Doprovodil jsem ji až dom.

Pak odcházel jsem jak nevěřící Tom. 


Je to osud nebo není?

Snad chvilkové poblouznění?

Odpověď létá někde ve vzduchu

a jak to skončí nemám ani potuchu.