KUCHTÍK

 Miláčku, z práce se pozdě vracím,

hlady už skoro zvracím.

Doufám, že doma něco už vaříš!

Nebo rychlovku na pánvičce smažíš.


Zázrak já nečekám,

z pracovního úboru se převlékám.

Už jdu moje zlato,

snad ta večeře bude stát za to!


Co vidí oči moje,

na talíři brambory troje.

Je to jen sen nebo jen sranda,

Kuchař fakt nebude ten můj Standa.


Brambory troje to opravdu byly,

jedny se na pánvi smažily,

druhé se v troubě pekly,

ty třetí prý z hrnce utekly!


Nevěděl prý, jak brambor udělat měl,

tak na víc způsobů udělat je chtěl.

Maso prý nebude, je to moc složité,

tak jsou jen sýrem polité.


Co já teď hlady mám dělat?

Přeci nebudu po kuchyni běhat!

Zlato, tady je dárek můj,

kuchařem budeš, stůj co stůj!


Zástěru na sebe si hoď,

u sporáku se v ní teď poť.

Ještě kuchařku tu pro tebe mám,

věřím, že nějakou pochoutku si od tebe dám.


Když nebudeš si vědět rady,

zajdi třeba za kamarády.

Sama ti klidně i nějakou radu dám,

ať na to vše nejsi v kuchyni sám.